|
Pověstná žíla Petra Svobody
26.07. 20:26 - Evík
Není to tak dlouho, co se má drahá polovička rozhodla pořídit si nový automobil - rychlejší, bezpečnější, dražší...a musí být IN. Jenže, jeho představy byly natolik odlišné od těch mých, že jsem, ač nerada, musela zasáhnout. Pochopte, i já s ním budu drandit, nebudu vidět přes volant ( jak o mne tvrdí ostatní) ale i tak to musí stát za to. Jsem ženská, a my na auta z odlišných mozkových důvodů, koukáme trochu jinak. Když se mě někdo zeptá, tak jaké?? Tmavé..frajerka totiž vůbec nemá páru o tom, že na té krásné a elegantní barvě můžete nechat ruce a stejně tam jsou fleky. O bezpečnosti, spotřebě, točivém momentu a stáří ani nemluvě. Nebudu to prodlužovat, jak jistě předpokládáte, Petrova oktávka to nevyhrála, máme Alteu ( nevím, zda mohu prozradit koncern, ale jistě to nečtou žádní neználci), vidět v ní nejsem a barva je samozřejmě tmavá a to rádio!!! Láskyplně ji nazývám Bublina, neb se to docela hodí. S pochopitelných důvodů je velikosti XL, aneb aby se do ní vešla celá redakce Požárů - kluci sorry,ale ruku na břicha, je to tak.
Asi po 14 dnech, kdy se Petr rozloučil se svým „starým vozem" značky Škoda Fabia se jeho nálada hned po ránu rapidně zhoršila. Jenže, Petr nemluví a už vůbec nechce, aby na něj bylo mluveno. Co naplat v lednici nic, takže pojedu na nákup sama. Rada matek něco v tom smyslu, nikdy nehovoř s mužem s prázdným žaludkem vzala rázem za své. Ani nevíte, jak jsem byla vděčná, že Požáry mezi sebou tak často přes den komunikují (slyšela jsem hlas a nepřipadala jsem si tak blbě), takže jsme na výlet vyrazili oba. Doporučuji během vztahu trénovat neverbální komunikaci, jinak do toho auta nakonec nenasednete. Hodně vyřizování, ale jak naznačit nákup??? Nedá se nic dělat, buď mu to řeknu naplno, nebo to nepochopí. Leč nerad, pochopil a zahnul k nejbližšímu supermarketu. To že lilo, hledala jsem volný košík, který nakonec uhýbal doleva a Petr celou dobu zamykal auto, je vlastně úplně jedno. Hlavně ho nakrm, hnalo se mi v hlavě. Takže to bylo víceméně hodně rychlé. Tak a teď domů, posledních 6 km proběhlo jak jinak potichu ( o rádiu jsem psala, ten kdo ho vymyslel i do auta, byl podle mne fakt borec). Jenže pak to přišlo...
Když jsme dojeli domu a chystali se z toho velkého, krásného a hlavně nového auta vynosit nákup, vyrazil jen Petr. Já nemohla. Má příruční taštička s jedinou kovovou karabinkou velikosti cca 3 cm se mi zasekla do bezpečnostního pásu. Chtěla jsem hlavně nenápadně vyprostit tuto karabinku a následně sebe ale ...ježííííš je tam díra. V tom novém bezpečnostním pásu je díra. Zrovna dneska!! A Petr má hlad!!! Polilo mě vážně horko, udělalo se mi špatně od žaludku, chtěla jsem se do té sedačky vpít - když v tom slyším „ Proč nevystupuješ? Co se stalo? „ TY 3 sekundy, než jsem se odhodlala odpovědět „Nemůžu" byli snad kratší, než ty 2, za které stál u dveří. A v tom se to stalo, jeho pověstná žíla přes půl hlavy, brunátný výraz...Slova a hlasitost nejsou důležité, chtělo se mi fakt brečet. Jenže v tom zahlédl i tu dírku. Další žíla ( kdybych měla popsat jak vypadal, napadá mne jen trestanec s trikem přes hlavu). Říkám neřvi na mne a vyprosti mně!!! Slang v rodině hasičů - no jak jinak. Mezitím co se snažil tu karabinu dostat z pásu, jsem si vyslechla o starém a novém autě, o snížení bezpečnosti pásu, pokud je v něm díra. A koukám, další žíla na krku značící tep asi 200. Hm to nevyžehlim. Překotným hlasem jsem zaslechla větu - nemúžu teď prudce brzdit, urve se , přerve se, zabiješ se . Celou dobu nás poslouchal a pozoroval snad každý v ulici, včetně mého otce, který má vážně dar přijít v tu pravou chvíli -„ na co brzdy , ty zdržujou" slyším jak s úsměvěm dýchá na Petrova záda. On nevidí ty žíly??? Bylo 17.30, teprve ve 22.37 jsem viděla, jak ustupují ty pruhy na čele a jednu jedinou normální větu toho dne - Dobrou.
P.S. Druhý den to v 7:15 věděla celá stanice, takže už chápu, k čemu jsou ranní nástupy. Jo náčelník je fakt drbna. A po díře v pásu ani památky .
|